Etikou ke zdraví
Vydáno: 07.11.2011 07:00
, Autor: Hana Moualla
Proč se mít rád
Ve školách se učila zdravověda a ruční práce, dnes se učí sexuální výchova a finanční minimum, stálicí je etiketa pana Guth Jarkovského v obalu společenských věd. Začalo se volat po etické výchově. O co jde? Určité výchovné a společenské problémy nutí některé učitele k zamyšlení, kde se stala chyba. Proč je tolik žáků (i dospělých) agresivních, orientovaných jen na prospěch? Proč se vytrácí obyčejná laskavost a slušnost?
Jistě to znáte. Sedíte u lékaře, sestra křičí do čekárny vaši diagnózu. Je to klišé, protože většina sester i lékařů samozřejmě znají Hippokratovu přísahu, ale i oni musí čelit návalům nálad a osobním příběhům svých klientů. Lékaři, stejně jako jiní lidé, jsou ohroženi syndromem vyhoření. Určitou formou vyhoření dnes asi trpíme všichni. Složenky, hypotéka, účtenky, negativní zpravodajství, zdražování... Běžný člověk slyší většinou jen to negativní, přestane ho těšit zalévat květiny a dostane averzi na svoje sousedy. Moc dupou. Jejich děti moc křičí. Všechno je špatně.
Hodně lidí poprvé navštíví lékaře, dostane psychofarmaka a spirála se roztáčí. Ne, že by někteří lidé je brát neměli, ale snad bychom měli zatáhnout za ruční brzdu. Mluvit s lidmi okolo. Navštěvovat rodiče a hrát si se svými dětmi. Žít. Nechat složenky složenkami (platit a dvakrát nepřemýšlet o hodnotě národního produktu a transakčních kurzů). Nedělat hloupé investice a nepodporovat tuneláře. Zajímat se o štěstí i neštěstí druhého. Pohladit vdovu, zvednout na ulici děcko, co spadne, nakrmit pouliční kočky, co se zabydlí pod našimi okny... Cítit srdcem, co je správné.
Věk Vodnáře nás má vést k lidskosti, soucitu, k rozumnému pohybu mezi všemi pravidly a systémy. Chybou lidí kdysi bylo, že se peníze staly hnacím motorem jejich bytí, prestiže, zábavy. Pracujeme přece proto, že je správné pracovat, ne abychom měli lepší věci, než sousedé. To, že někdo dělá práci a baví ho, je bonus sám o sobě. To, že máme za práci peníze je pak další odměna... Láska k tomu, co tvoříme, se pozná. Pekařovy housky upečené s láskou chutnají jinak, než bezduchá sériovka ze surovin „jaké svět neviděl“. Važme si tedy toho, co druzí dělají. Nepoměřujme vše podle toho, kolik vydělají, koho znají nebo co viděli. Važme si lidí, které máme ve svém životě. Nedělejme z nich nástroj pro další zisk peněz. Nejsou přeci položkou na stráně Má dáti.
Předpokladem pro pomoc druhým je to, že respektujeme sami sebe. Tolerujeme svoje vidění světa a nikomu jinému ho nenutíme. A to je v kultuře, nad kterou se stále vznáší duch Franze Josefa, stále obtížné. Pokud nejsme šťastni sami, míváme sklon hledat na druhých chyby. Ukazovat prstem, posmívat se, pomlouvat. Kam tím mířím? Je velmi obtížné určit míru osobního vkusu nebo nevkusu. Etika je jakási hranice pro vnímání dobra a posuzování, co je správné, co je špatné. Neexistuje žádná šablona, podle které bychom měli posuzovat člověka, než jeho lidskost. Jak se ale může zlepšit etika jednotlivce? Stále věřím, že jen sdílením zkušeností, nikoliv sebelepší výukou. Hezky o tom píše Jaroslav Peregrin v knize Člověk a pravidla: Kde se berou rozum, jazyk a svoboda.
Příjemný den.
šéfredaktorka Hana Moualla
Napište svůj názor
Poslední příspěvky:
-)
Etika by měla být pravidlem všude zejména v lékařském prostředí.
| 10.11.2011 22:03:35 | verynka |
články
děkuji, těší mne to, Hana
| 10.11.2011 0:35:02 | HanaMoualla |
...
Moc pěkný článek.Ráda bych si přečetla knihu Člověk a pravidla od J.Peregrina.Je to téma, které mne...
| 7.11.2011 17:15:47 | Jarmila |
-
Sohlasím s radkou. Taky se mě líbí.
| 7.11.2011 12:52:47 | Bobina |
,
dobře napsaný článek
| 7.11.2011 8:53:05 | radka5 |
Vstup do diskuse